Aktuálně

Přijmeme ošetřovatelku nebo ošetřovatele

Ačkoliv v hospici lidé často z tohoto světa odcházejí, často se u nás noví do světa rodí. Rodí se našim mladým sestrám, ošetřovatelkám i uklizečkám a my za ně musíme hledat náhradu. .. víceméně

Přijmeme ošetřovatelku nebo ošetřovatele na práci ve 12 hodinových směnách.  Praxe není podmínkou. Hlaste se prosím u MUDr. Marie Blažkové, telefon 731151538, mail blazkova@hospicchrudim.cz. Děkujeme a těšíme se na Vás!

Hans Küng

Hans Küng (*1928) švýcarský teolog a filozof světového významu, v knize Věčný život? píše: „Panuje paradoxní rozpor mezi enormním vědeckotechnickým, finančním a organizačním potenciálem moderní společnosti na jedné straně a nedostatečnou schopností lidí tento potenciál morálně a politicky využít na straně druhé.“ Toto konstatování se stává zvláště aktuálním „v podmínkách současné krize orientace, (…) kdy chybí zdůvodnění, proč by měl člověk za každou cenu jednat dobře, tedy lidsky“.
.. víceméně

A na výsost aktuální je u nás po letošních volbách ,„v zemi, kde nic není hanba“ (…), kdy nás čeká další období lámání charakterů.“ (Petr Havlík).

Důraz na nezávislost hospice na donátorech a sponzorech je dnes o to naléhavější. Stejně i důraz na myšlenkový základ pro hospicovou péči. Inspirací pro náš Etický kodex a Zásady poskytování zdravotní péče se stala v roce 2010 právě kniha Věčný život?  Hanse Künga. Chceme proto připomenout těm, kteří nás na těchto stránkách sledují, to podstatné, co nás v jeho díle v oblasti úvah o lékařské etice, eutanazii a lidsky důstojném umírání oslovilo. Více zde.

 

Brigáda pro paliativní stacionář

V sobotu 14. října se již po několikáté sešla na stavbě ve Štěpánkově ulici parta nadšenců z firmy Nedcon. Bez velkých řečí se chopili svých kladiv a kladívek a během dopoledne byla celá zeď v 1. NP dvorního křídla rozebrána, cihly očištěny a vyskládány. Nikdo nikoho neřídil, každý si našel svoje místo a práce běžela radost pohledět. Vyřezali jsme i nálety v zahrádce pod baštou a na závěr jsme si pochutnali na guláši v hospici. Díky všem a těšíme se na příště! )

Křest CD pana učitele Stejskala

V podvečer 7. září, v úvodu diskusního večera s nezávislými novináři (sešlo se nás 130), jsme pokřtili CD pana učitele Stejskala. Tak mu říkáme u nás v hospici. Už sedmým rokem k nám téměř denně dochází, aby zahrál na koncertní křídlo pro radost nemocným i zaměstnancům... víceméně

Ani nevíme, jak se to stalo, kdy u nás hrál poprvé. Stal se neodmyslitelnou „součástí“ hospice. Nenápadně se v odpoledních hodinách objeví u klavíru a s nenapodobitelným šarmem, lehkostí a jistotou, aniž by si vzal s sebou noty, aniž by se díval na klávesy, začne hrát. Dopředu ani on neví, jaké skladby zahraje. Muzikálové a filmové melodie, vážnou hudbu, lidové písně, spirituály, duchovní skladby, melodie písní známých současných i starších interpretů. Pro nás zůstanou navždy spojené právě se jménem pana učitele. Kmotrem CD byl Pavel Šafr, šéfredaktor internetového deníku FORUM 24. Atmosféra se nedá popsat, pan učitel netušil, že jsme mu vydali CD, pan Šafr netušil, že bude kmotrem. Když jsme pana Šafra požádali, aby si nechal něco zahrát, vybral si Rhapsody in blue. Pan učitel se jen usmál, „to jsem nehrál 10 let“, zahleděl se kamsi oknem a sál pak patřil jen Gerschwinovi. Velký dík patří Dominiku Blažkovi, který vše nahrál, upravil hudbu a CD připravil i graficky. Mezi hlavní přednosti nového CD patří autenticita nahrávky, která byla pořízena „živě“ přímo v Hospici Chrudim. Pan učitel na nahrávce hraje na zdejší koncertní křídlo, které si nejednou pochvaloval pro příjemnou dynamiku a zvuk. Nové CD vzniklo jako poděkování panu učiteli za jeho pravidelné hraní na hospici.

Následující diskuse o současné politické situaci, jejích kořenech a možných následcích byla poctivým hledáním pravdy padni komu padni. V nekonfrontační atmosféře jsme téměř vydýchali vzduch v přeplněném sále, ale přesto se nám dýchalo nějak volněji.

Diskusní večer s nezávislými novináři k aktuální společenské situaci

Chceme-li úspěšně léčit, musíme znát diagnózu. Abychom ji mohli stanovit, je potřeba pacienta dobře vyšetřit.
Chceme-li se dobře zorientovat a jako voliči rozhodovat, musíme mít pravdivé informace... víceméně

Jen málo z nich dohlédneme sami, většinu nám zprostředkovávají média. Bohužel řada z nich má dnes jiný cíl. Svobodná a nezávislá média považujeme za jednu ze základních podmínek fungování demokratického státu. Proto jsme rádi, že naše pozvání k diskusi přijali dva významní nezávislí novináři, Pavel Šafr a Dalibor Balšínek.
Zveme všechny na setkání 7. září v 18 hod. do hospice. Těšíme se na Vaší návštěvu.

Etty Hillesum

Navštívili jsme nedávno Osvětim. V místním knihkupectví nabízejí desítky knih autorů, kteří sami „prošli Osvětimí“. Deník Etty Hillesum jsme mezi nimi nenašli. Na rozdíl od Deníku Anny Frankové, Židovky, která stejně jako Etty žila v Amsterdamu a zemřela v Osvětimi. Etty Hillesum nebývá většinou v souvislosti s holocaustem zmiňována - ani v Osvětimi ani v Amsterdamu. Podle jejího životopisce Yvese Bériaulta však „patří k těm autorům, na jejichž dílech čas jako by nezanechal žádné stopy“. .. víceméně

Tento kanadský dominikánský kněz její dílo srovnává s dílem Augustina z Hippo, Bernarda z Clairvaux, Terezie z Avilly  „a mnoha dalších, kteří dokázali burcovat naši lidskost slovy, jenž nikdy nezestárnou. Tomu, kdo se zajímá o osobnosti, které nás v hospici inspirují a jejichž díla patří k našemu myšlenkovému základu, nabízíme v kapitole Naše inspirace  následující informace a citace z jejího díla. 

Léto v hospici

S příchodem teplých dní ožívá zahrada i atrium hospice. Sklízíme třešně, květy meruněk bohužel opadaly, ale i tak je v sadu pěkně. Na atriu pravidelně grilujeme. Po 7 letech pečlivého vyhodnocování našeho jídelníčku je absolutním vítězem opečený špekáček! )

TOP 09 v hospici

23. 6. 2017 nás navštívili Miroslav Kalousek, Jiří Skalický a Leoš Heger. Z tiskové zprávy TOP 09 ze dne 23. 6. 2017: .. víceméně

„Předseda TOP 09 Miroslav Kalousek a krajský volební lídr kandidátky do Poslanecké sněmovny Jiří Skalický během expedice nEUhneme v Pardubickém kraji představili volební program strany. Význam malých a středních firem pro zaměstnanost v regionu, role odvětví s vysokou přidanou hodnotou a nenahraditelné poslání dobročinnosti byly tématy čtvrteční cesty politiků TOP 09 po různých místech kraje i večerní debaty s občany“.

„Každé z těchto setkání bylo logickou reflexí té či oné kapitoly našeho volebního programu. Náš společný závazek se dá zobecnit jednou větou: tvůrčí schopnosti lidí se nesmí omezovat a dusit, naopak se musí uvolnit a podpořit. A od toho neuhneme,“ shrnul předseda TOP 09 Miroslav Kalousek.

poklepání základního kamene

Paliativní stacionář Štěpánkova 89 - znovu stavíme

3. dubna 2017 převzala firma ARCHATT- PAMÁTKY spol. s.r.o. staveniště a zahájila rekonstrukci domu ve Štěpánkově ulici na Paliativní stacionář. Aktuálně probíhá stavebně-historický průzkum pod dohledem archeologa Dr. Jana Musila. Budují se základy, hloubí se sklepy, zpevňuje se jejich založení. 13. dubna poklepáním základního kamene byla stavba oficiálně zahájena.)

Univerzitní campus v Brně - ve výtahu parkujeme u Hospice sv. Alžběty v BrněHospic sv. Alžběty - v kleciHospic sv. Alžběty-pokoje v podkrovíHospic sv. Alžběty-v koupeně nad vanouHospic sv. Alžběty-v kancelářích s ředitelem Mgr. KosinouHospic sv. Alžběty-před obědemHospic sv. Alžběty-po oběděHospic sv. Alžběty-při odjezdu jsme neodolali  pokušení o selfieSanatorium Josefa Hoffmanna v PurkersdorfuSanatorium Josefa Hoffmanna-vstupní halaSanatorium Josefa Hoffmanna -po schodech do jídelnySanatorium Josefa Hoffmanna -jídelna, která nestárneSanatorium Josefa Hoffmanna-původní nápojové skloSanatorium Josefa Hoffmanna Sanatorium Josefa Hoffmanna Sanatorium Josefa Hoffmanna Sanatorium Josefa Hoffmanna Sanatorium Josefa Hoffmanna Sanatorium Josefa Hoffmanna Wiener NeustadtWiener Neustadt, paliativní stanice  v rámci  centra pro senioryWiener Neustadt, paliativní stanice  v rámci  centra pro senioryWiener Neustadt, paliativní stanice  v rámci  centra pro senioryWiener Neustadt, paliativní stanice  v rámci  centra pro senioryWiener Neustadt, paliativní stanice  v rámci  centra pro senioryWiener Neustadt, paliativní stanice  v rámci  centra pro senioryWiener Neustadt, paliativní stanice  v rámci  centra pro senioryWiener Neustadt, paliativní stanice  v rámci  centra pro senioryWiener Neustadt, paliativní stanice  v rámci  centra pro senioryWiener Neustadt, paliativní stanice  v rámci  centra pro senioryWiener Neustadt, hala   centra pro senioryWiener Neustadt, paliativní stanice  v rámci  centra pro senioryMödling, paliativní stanice v komplexu centra pro senioryMödling, sesterna, paliativní stanice v komplexu centra pro senioryMödling, paliativní stanice v komplexu centra pro senioryMödling, na terase paliativní stanice v komplexu centra pro senioryMödling, paliativní stanice v komplexu centra pro senioryMödling,koupelna paliativní stanice v komplexu centra pro senioryMödling, paliativní stanice v komplexu centra pro seniorykudy  dál?tudly dála jsme tu!probíráme dojmytady spímeodjíždímepříjíždíme, Vídeň, CS Caritas SocialisVídeň, CS Caritas SocialisVídeň, CS Caritas SocialisVídeň, CS Caritas SocialisVídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland  (paliativní stanice)Vídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland  (paliativní stanice)Vídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland  (paliativní stanice)Vídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland  (recepce paliativní stanice)Vídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland  (sesterna paliativní stanice)Vídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland  (paliativní stanice)Vídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland  (paliativní stanice)Vídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland  (paliativní stanice)Vídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland  (paliativní stanice)Vídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland  (paliativní stanice)Vídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland  Vídeň, Krankenhaus Göttlicher Heiland

Naše cesta přes Brno do Vídně

V rámci dalšího vzdělávání našeho hospicového týmu jsme se vyjeli podívat, jak to dělají ve Vídni. První zastávka však byla v Brně... víceméně

V Universitním kampusu nás přivítala MUDr. Viola Svobodová se svým manželem. Zkušenost takového setkání se nedá popsat a jsme za ni velmi vděčni. Kdo Violu  zná, ví. „Take home message“: dobrý tým = pravdivé  vztahy mezi všemi, důvěra, vzájemná ohleduplnost, pacient v centru pozornosti. Po té nás nový ředitel Mgr. Karel Kosina provedl  Hospicem sv. Alžběty a přidal  se k nám na další cestu. V Rakousku jsme  postupně  navštívili paliativní jednotku ve Viennerneustadt a v Moldingu v Niederosterreich. Další den dopoledne jsme strávili přímo ve Vídni v Charitas Socialis, odpoledne jsme naši cestu zakončili prohlídkou paliativní jednotky nemocnice sv. Štefana. Ovšem první naše rakouské zastavení (už 31. května odpoledne) bylo v Purkersdorfu – v pečlivě rekonstruovaném sanatoriu navrženém ve stylu vídeňké secese českým rodákem  z Brtnice u Jihlavy, Josefem Hoffmannem .  Jeho architektura včetně původního vnitřního vybavení z Vienerwerkstadte  zůstává velkou výzvou nejen pro současnost, ale i budoucnost.

Ač bylo každé zastavení trochu jiné, jedno jim bylo společné: všude nás přijali jako přátele a cítili jsme se jako doma. Marná sláva, C. K. mocnářství zapustilo silné kořeny.

500 000,- Kč od nadace Krása pomoci Taťány Kuchařové

Ve středu 25. 1. 2017 navštívila hospic Taťána Kuchařová. Přestože se jako Miss World 2006 pohybuje ve světě kultu mládí a krásy, vnímá potřeby starých a nemocných. Prostřednictvím nadace Krása pomoci léta usiluje o podporu seniorů a znevýhodněných jednotlivců nebo skupin s cílem trvale změnit jejich problematickou situaci nebo vylepšit kvalitu jejich života a zajistit jim respekt ve společnosti. .. víceméně

Už při stavbě hospice nám její nadace věnovala kompletní vybavení dvou pokojů pro pacienty a v loňském roce se rozhodla podpořit výstavbu našeho Paliativního stacionáře částkou půl milionu korun. Návštěva to byla milá a zcela neformální. Prošli jsme hospic, popovídali si s pacienty, prohlédli vizualizace budoucího stacionáře. Nad skleničkou džusu a s tyčinkou Victa jsme pak probrali, co nás všechny tíží, z čeho máme radost, a to nejen v hospici, ale i ve společnosti. Darem pro hospic jsme byli pochopitelně potěšeni, ale nemenší radost jsme měli i z toho, že si Taťána Kuchařová na nás udělala čas a zcela autenticky se zajímala, jak věci fungují a co by se dalo zlepšit. Ještě jednou díky a přejeme vše dobré nejen paní Taťáně, ale i všem členům její nadace.

 

PF 2017

„…Zrodit se můžete jen v uskutečňování opravdového díla, protože jenom takové dílo, které neslouží vám, ale naopak vás donutí, abyste sloužili vy jemu, z vás vydobude všechny síly. A umožní vám, abyste vystoupili sami ze sebe. Stanete se velkými jen tehdy, pokud kameny, které hodláte obdařit mocí, budou podstavcem, schodištěm a lodí plující k Bohu.“

.. víceméně

Na začátku roku 2017 si připomínáme slovy Antoine de Saint-Exupéryho to podstatné, co stálo i u zrodu našeho hospice. Přejeme si, aby i další projekt pro onkologicky nemocné, který chceme letos realizovat – vybudování Paliativního stacionáře Štěpánkova 89 – byl nesen stejným duchem. Přejeme si, aby kameny, z nichž bude vystaven, byly „obdařeny mocí“ ulehčit osud dalším nemocným. A děkujeme všem, kteří nás v tomto díle podporují.

Hospic ve Washingtonu

Těsně před odletem do Washingtonu na rodinnou návštěvu jsem se rozhodl navštívit i místní hospic. Zcela bez problému mi vyhověli a akceptovali můj „akutní“ termín. .. víceméně

Washington Home and Community Hospices byl založen v roce 1978 jako lůžkový hospic, nyní poskytuje i ambulantní služby. Hospic je umístěn v prostorné budově, která slouží především jako domov důchodců. V přízemí se nachází vlastní lůžkový hospic a centrála pro ambulantní služby. Lůžková část má 9 pokojů pro 9 pacientů, pacient na pobyt v hospici nedoplácí (lůžkoden 900 USD, ze zdravotních a sociálních fondů je hrazeno 700 USD, zbytek od sponzorů). Kriteria pro přijetí jsou však velmi přísná, průměrná doba pobytu je 3 dny, po zaléčení symptomů se pacient vrací tam, odkud přišel. V době mé návštěvy bylo 8 z 9 lůžek obsazeno. Pokoje jsou vybavením i velikostí srovnatelné s našimi. Na denní směně jsou dvě zdravotní sestry a jeden ošetřovatel, v noci pak jedna zdravotní sestra. Péči vede mladá lékařka na plný úvazek pod dohledem specialistky v paliativní medicíně. Tato lékařka se zároveň stará i o klienty domova důchodců. Ambulantní péče je dimenzována až na 100 klientů denně. V domě je tým, který vše koordinuje. Péče v domácím prostředí je pro pacienta zdarma, hospic dostane na jeden den 160 USD, náklad je 190 USD. Rovněž zde jsou kritéria pro převzetí do péče velmi přísná, v daný den je splnilo 50 nemocných, zbylá kapacita tak zůstala nevyužita.

Přivítala a celým hospicem mě provedla ředitelka paní Beverly Pauksist, původem s Litvy. Vše mi trpělivě vysvětlila, a poté jsme ještě s kaplanem Philem diskutovali o jejich problémech. Jejich přístup k léčbě se prakticky nelišil od našeho, ať už jde o paliativní medicínu nebo následnou péči o pozůstalé (dopisem osloví každého, nabídku využívají necelá 2%). Např. s paliativním ozářením nemají příliš dobré zkušenosti (s výjimkou ozáření krania), stejně s paliativní chemoterapií. Poté jsme s Dr. Methou probírali naše vzájemné zkušenosti. Velmi se zajímala, jak léčíme deliria, která považuje za nejobtížněji léčitelné symptomy. Většinou používají Haloperidol. S Olanzapinem, velmi často užívaným v našem hospici k léčbě delirií u onkologicky nemocných, nemají žádné zkušenosti. Melperon (Buronil) – u nás často používaný v léčbě delirií u demencí – není v USA registrován. Všudypřítomný klid, vlídnost, ohleduplnost a kompetence zdravotníků i dobrovolníků, pokud mohu z krátké návštěvy posoudit, mě potěšila. Po příletu domů jsem našel v emailu dopis paní ředitelky s díky za mou návštěvu.
Jiří Košťál

Pozvánka na koncert

K 7. výročí otevření hospice a ke Světovému dni hospiců pro Vás pořádáme 1. října 2016 v 15 hodin koncert. Zveme všechny příznivce, sponzory a především ty, kteří za 7 let naší existence využili pro své blízké služeb našeho hospice. Před koncertem Vás seznámíme s aktuálním stavem našeho projektu vybudování Paliativního stacionáře Štěpánkova 89 – zařízení, kterým chceme rozšířit péči o nevyléčitelně nemocné onkologické pacienty... víceméně

Vystoupí:
Magdaléna Mašlaňová (housle)
Kateřina Košťálová (klavír)
Uslyšíte tyto skladby:
J. Suk – Čtyři kusy (1. a 3. část)
A. Dvořák – Romantické kusy
P. I. Čajkovskij – Melodie
L. van Beethoven – Romance F dur
Těšíme se na setkání s Vámi!

Magdaléna Mašlaňová

      začala hrát na housle pod vedením Zdeňka Vyorala a pokračovala u prof. Jiřího Fišera na Gymnáziu Jana Nerudy (hudební třída). Po maturitě studovala dva roky ve třídě prof. Jaroslava Foltýna na Pražské konzervatoři. Na Akademii múzických umění v Praze byla od roku 2005 posluchačkou prof. Ivana Štrause a odb. as. Leoše Čepického. Absolvovala roční stáž na Universität für Musik und Darstellende Kunst Wien u prof. Petera Schuhmayera. Po absolvování AMU v Praze studovala u prof. Bena Sayeviche na Park University v Missouri, USA. Mezi její soutěžní úspěchy patří čestná uznání z mezinárodní Kocianovy houslové soutěže, první a druhé ceny z houslové soutěže Mistra Josefa Muziky v Nové Pace, čestné uznání z mezinárodní interpretační soutěže Beethovenův Hradec (2002), třetí cena téže soutěže v oboru klavírní trio (2004) a třetí cena v soutěži Nadace Bohuslava Martinů (2009). Jako sólistka vystupovala s Pražskou komorní filharmonií, s Komorním orchestrem Pražské konzervatoře, Roxy ensemble (nyní Haas ensemble) a s Akademickými komorními sólisty. Pravidelně se účastnila letních pobytů na Meadowmount School of Music (USA) a Mezinárodních hudebních kurzů v Plzni. Absolvovala mistrovské lekce s R. Riccim, S. Yaroshevichem, J. Epsteinem, Ch. Avsharianem, S. Shippsem, I. Ženatým, M. Vilímcem, Midori, E. Granatem, D. Armstrongem a A. Bolognim.
Od roku 2012 působí jako zástupce koncertního mistra České filharmonie.
Pozvánka na koncert
Kateřina Košťálová

(1986) začala hrát na klavír ve čtyřech letech. Vystudovala Gymnázium Jana Nerudy, studium s hudebním zaměřením v Praze ve třídě doc. Františka Malého. V roce 2010 absolvovala Akademii múzických umění v Praze, taktéž pod vedením doc. Františka Malého. Zúčastnila se řady klavírních kurzů v České republice i v zahraničí, kde spolupracovala s řadou vynikajících pedagogů (P. Jasmin, A. Kouyoumdian, H. Reid, D. Owen Norris). Na Hudební fakultě Akademie múzických umění je Kateřina Košťálová také absolventkou oboru hudební management.
V současné době se věnuje zejména komorní hře a pracuje v managementu Kühnova dětského sboru.

Studijní cesta do Německých hospiců

Jak vypadá hospicová péče a paliativní medicína u našich nejbližších západních sousedů? Jak to vypadá v Německu v době uprchlické krize? To všechno jsme se rozhodli osobně zjistit, proto jsme se vydali s naším hospicovým týmem na výlet do sousedního Bavorska. Celou výpravu zorganizovala naše sociální pracovnice paní Marcela Turay. Díky její perfektní němčině zcela padly jazykové bariery. Ve středu 11. 5. jsme vyrazili - kromě paní Marcely a jejího muže - dvě zdravotní sestry, sociální sestra, správce domu a tři lékaři. .. víceméně

První zastávkou naší cesty „na západ“ byl český Hospic sv. Lazara v Plzni, který jsme dosud neznali. Právě neplánovaně malovali – touto cestou se ještě jednou našim hospicovým kolegům omlouváme za vyrušení, a děkujeme za milé přijetí a besedu. Poté jsme pokračovali do Ingolstadtu. Na jeho okraji jsme v příjemné hospůdce na dobré spaní ochutnali místní lahodné polévky.
Druhý den dopoledne nás v Ingolstadtu přivítala ředitelka Hospice Elisabeth paní Anke Thiede spolu s vedoucí dobrovolníků paní Adele Gibtner. Vše pro nás měli perfektně připravené. Po krátkém úvodu jsme si prohlédli hospic i s jeho zákoutími a vrátili se zpět na bavorské preclíky a limonádu (zejména limonáda Radler – citronová varianta – měla silně působící bublinky…). Přestože historie hospicové péče v této části Německa trvá jen 20 let, tedy kratší dobu než u nás, jsou organizačně v mnohém dále. Třecí plochy jsou jen se stoupenci eutanasie. Ambulantní služby, lůžkové hospice a paliativní jednotky v nemocnicích – všichni táhnou za jeden provaz a zřejmě taky proto, že mají dnes účinné zákony, které jim umožňují dobře fungovat. Při hospitalizaci je společná platba zdravotní a sociální za den pobytu, odpadá naše úmorné vyřizování a licitování o příspěvek na péči. Pacient má péči zdarma, kritéria pro převzetí do péče jsou přísně nastavena a každý měsíc prověřována. Platbou ze zdravotního a sociálního pojištění je hrazeno 95% nákladů, 5% je ze sponzorských darů – sponzoři jsou aktivně vyhledáváni v místní komunitě. Léčbu pacienta v hospici často vede jeho praktický lékař. Pokud pacient pochází z výjimečně vzdáleného místa, pak péči přebírá některý s místních praktiků. Lékař navštěvuje nemocného obvykle jednou týdně, v případě potřeby častěji, ale zároveň je nepřetržitě k dispozici na telefonu.
Otázky z obou stran nebraly konce…
Odpoledne jsme navštívili paliativní jednotku na místní klinice. Zabírala jedno křídlo nemocnice – 10 jednolůžkových pokojů s komplementem (meditační místnost, obývací místnost, …). Byli jsme mile zaskočeni. Žádná kamufláž: co je zdravotní, je zdravotní, co je občanské, je občanské, dohromady vkusně skloubeno do útulného celku. Jednotkou nás prováděl její vedoucí – „Pfleger“ – Thomas Fiedler. Ošetřovatelé i zdravotní sestry mají mimo středoškolského vzdělání každý svoji specializační nástavbu. Pracovník v sociálních službách v našem pojetí u nich neexistuje. Ač pan Fiedler předem upozorňoval, že není lékař, jeho znalosti organizace paliativní péče i paliativní medicíny byly úctyhodné. Paliativní jednotka funguje jako integrální součást nemocnice, která si jejich služeb velmi váží, její pracovníci mají vysoký kredit i u veřejnosti. Na jednotku paliativní péče jsou především překládáni pacienti z intenzivní péče a akutních lůžek. Samozřejmostí jsou lékařské konziliární služby pro nemocnici. Náklady na provoz jednotky zcela pokryjí úhrady ze systému pojištění, financování je tedy netrápí a pro vedení nemocnice zároveň představují přínos. Po stabilizaci stavu je pacient předáván do ambulantní péče. Pokud se rychle horší, zůstává. Na paliativní jednotce zemře asi 60% pacientů. Vedoucí lékař jednotky je polovinou úvazku v ambulantní péči.
Znavení z dojmů i němčiny jsme se s přáním „alles Gute“ rozloučili. Večer jsme přijali pozvání pana Turaye, manžela naší „průvodkyně“ Marcely, a strávili jsme jej v obří hospodě – stodole u Deggendorfu – nad nekončící večeří, zmrzlinou, místním pivem a vínem. Znovu jsme probírali zážitky a spát jsme šli až před půlnocí.
V pátek jsme svěží popojeli do Hospice Sv. Uršuly. Provozován je Hospicovým spolkem s.r.o. v prostorách bývalého kláštera v obci Niederalteich. Řady řádových sester prořídly a poslední z nich, která se angažovala v hospicových službách, nabídla klášter pro zřízení hospice. Do toho přišly, překvapivě (Gott sein Dank) záplavy, které klášter zatopily. Poškozenou budovu se tak hospicovému spolku podařilo přebudovat z dobré pojistky kláštera a dalších zdrojů. Hospic disponuje 9 jednolůžkovými pokoji, pokoji pro návštěvy, prostornou kaplí, uzavřenou zahradou v ambitu, i zahradou kolem hospice, která je běžně využívána i veřejností. Ředitelem hospice je lékař – psychiatr dr. Ulrich Krüninger, který nás uvítal kávou a speciálním koláčem se šlehačkou. Následovalo představení hospice a dotazy na provoz, léčbu… Poté jsme s výkladem vrchní sestry Irene Basmer prozkoumali celý hospic. Naše hostitele zaujaly i naše zkušenosti a plánují nám návštěvu oplatit.
V pozdním odpoledni jsme nasedli a lijákem omývaným Bavorským lesem dorazili na Šumavu. Hladoví jsme hned za hranici v Železné Rudě usedli ke stolu, přivítal nás Michal David z obrazovky a jídelní lístky. Po půlhodině marného čekání jsme se zklamaní z přístupu personálu zvedli a odjeli zkusit štěstí jinde. Jiný kraj jiný mrav, stačily nám 3 dny, abychom odvykli tuzemským poměrům… Vše se napravilo v Horažďovicích, kde jsme si nejen přečetli jídelní lístek, ale v pozdním odpoledni i povečeřeli.
Závěrem shrnutí: 
Počet hospicových lůžek v Německu je v přepočtu na počet obyvatel o něco nižší než u nás (celkem 220 hospiců, v jednom 7-15 lůžek), existuje zde síť paliativních jednotek v nemocnicích (300), u nás ojedinělých. Navazující ambulantní péče (300 týmů SAPV – specializovaná ambulantní paliativní péče) s námi nesrovnatelná. Mimo to existuje v Německu pro děti a mladistvé 120 ambulantních týmů a 16 hospiců. Díky vzájemné jednotě je také dobře nastavené a zákonem zajištěné financování. Hospicová péče se těší velkému respektu jak v odborné, tak občanské společnosti. Z toho i plyne velký zájem zdravotníků o studium a práci v paliativní medicíně.
Co nás potěšilo, bylo nadšení pro paliativní medicínu a hospicovou péči u všech, se kterými jsme se setkali. Spolupráce a vzájemná úcta mezi jednotlivými složkami, a to až do roviny osobních vztahů. Nikde jsme necítili formálnost, komisnost nebo nadřazenost, jen milou vstřícnost, zájem a ochotu podělit se o vlastní zkušenosti. To vše nás doprovázelo i v ulicích měst, restaurací a hotýlků, kde jsme přespávali. Na dotazy stran uprchlíků a krize naši hostitelé odpovídali, že je třeba jim pomoci, má to ale své meze a situace není neřešitelná. Jen okrajová část společnosti v Německu se radikalizuje, nejde o všeobecný problém.

Přednáška Pavla Šafra

Ve středu 2. března 2016 jsme se v našem hospici setkali s Pavlem Šafrem, bývalým šéfredaktorem Lidových novin, Mladé fronty dnes, Reflexu, nyní internetového názorového deníku Svobodné fórum. .. víceméně

 Pavel Šafr nás upoutal  ihned  při založení tohoto nezávislého média v únoru 2015: „Po 26 letech je stav demokracie v České republice k pláči“. Na toto téma, a též o svobodě médií a  uprchlické krizi proběhla přednáška a následná živá diskuze, které se účastnila více než stovka posluchačů. Pozváním Pavla Šafra jsme chtěli upozornit na to, čeho se i my v hospici bojíme – ztráty svobody. Občanské iniciativy jako je hospicové hnutí jsou přímo ohroženy, pokud je ohrožena demokracie –  závislostí na politicích a mocných, kteří je podporují. Bohužel mnohé obecně prospěšné společnosti, spolky, ústavy, nadace už tomuto pokušení podlehly. Někdy se přímo vrhají do náruče sponzorů, jejichž úmyslem je zvrátit demokratický vývoj u nás. Nezávislá média, mezi něž Svobodné fórum patří, jsou velmi důležitým nástrojem, jak tomuto vážnému nebezpečí čelit. Podporou jejich odvážných novinářů chceme vyjádřit, jaký je postoj nás, vedení Hospice Chrudim, k současné situaci. Proto jsme pozvali Pavla Šafra.

PF 2016

Významný spisovatel a křesťanský myslitel 20. století Jan Čep o sobě napsal: „Myslel jsem si, že moje skutečné já je v bezpečí před ponižujícími styky, činy, myšlenkami. Teprve hodně pozdě - doufám, že to nebylo příliš pozdě ve smyslu absolutním - jsem si musel uvědomit, do jaké míry jsem se klamal, že jsou na světě chyby, které nikdy nenapravíme“.

.. víceméně

Na začátku roku 2016 si i my přejeme, aby těch chyb, které se nedají napravit, bylo v Hospici Chrudim co nejméně. Pomáhá nám důvěra, že nejen naše životy, ale i existence hospice „závisí na nás a zároveň odpovídá vůli Někoho jiného. Někoho, kdo je zároveň pramenem bytí. Kdo si stačí sám o sobě, ale kdo zároveň potřebuje nás(…). Jemuž není lhostejné, zda jdeme vstříc své spáse nebo zatracení“. (Jan Čep: Setra úzkost – zlomky autobiografického eseje)